Částečně odlišný individuální názor člena výboru pana soudce
Prafullachandra Natwarlal Bhagwati

Souhlasím se závěrem Výboru, že předložená fakta odhalují porušení článků 26 a 2 Úmluvy. Jsem však přesvědčen, že došlo rovněž k porušení článku 14, odstavec 1 mluvy, který stanovuje, že všechny osoby si budou rovny před soudy a tribunály,a budou mít právo na spravedlivé a veřejné projednávání svých práv a povinností v soudním řízení. Jako předpoklad spravedlivého a smysluplného projednávání žaloby, by osobě měl být umožněn úplný a rovný přístup k veřejným zdrojům informací, včetně pozemkových knih a archivů, aby mohla získat podklady nutné pro zjištění nároku. Navrhovatelka prokázala, že jí byl takový rovný přístup odepřen a státní strana opominula vysvětlit nebo vyvrátit navrhovatelčina tvrzení.
Navíc, vleklá soudní řízení, v tomto případě trvající roky, nebyla ještě ukončena. V souvislosti s tímto případem a ve světle předchozích restitučních případů v České republice, o kterých již Výbor rozhodoval, očividná nechuť českých úřadů a českých soudů rozhodovat o restitučních nárocích spravedlivě a urychleně, znamená další porušení smyslu článku 14, ne-li přímo jeho litery. Také je třeba připomenout, že i poté, co Opční protokol vstoupil v České republice platnost, státní strana nepřestala uplatňovat zákon č. 143/1947 Sb. ("Lex Schwarzenberg"), který se zaměřoval výlučně na majetek navrhovatelčiny rodiny. Taková ad hominem legislativa není slučitelná s Úmluvou jakožto všeobecné popření práva na rovnost. Ve světle výše uvedeného se domnívám, že patřičnou nápravou by měla být restituce a ne pouze možnost znovu podat žalobu českým soudům.

V roce 1999 Výbor prohlásil, že je tato stížnost přípustná do té míry, že může nastolit další otázky dle článků 26 a 2 Úmluvy. Nemyslím si, že toto nutně a priori brání tomu, aby Výbor došel k závěru, že byl porušen článek 14, jelikož si státní strana byla vědoma všech částí stížnosti a mohla se zabývat otázkami článku 14, které navrhovatelka vznesla. Ovšem Výbor by mohl býval upravit své rozhodnutí o přípustnosti, aby byly zahrnuty nároky dle článku 14 Úmluvy, a požádat o příslušný komentář státní stranu. To by však ještě více zdrželo vyřízení případu, který je u soudů státní strany již od roku 1992 a u Výboru již od roku 1997.

[Podepsán] Prafullachandra Natwarlal Bhagwati