Alžběta Pezoldová, rozená kněžna z rodu Schwarzenberg-Frauenberg

Princezna Alžběta Schwarzenbergová se narodila 1. října 1947 ve Vídni jako jediná dcera knížete Jindřicha Schwarzenberga, vévody krumlovského, a jeho manželky, princezny Eleonory Schwarzenbergové, rozené hraběnky Stolberg-Stolberg. Pro svůj příkladný antifašistický a pročeskoslovenský postoj během války byl Jindřich uvězněn Gestapem v Buchenwaldu a až do konce války musel vykonávat nucené práce. Po roce 1945 byl jejímu otci bezdůvodně odpírán vytoužený návrat do Československa, a Alžběta tak vyrůstala se svými rodiči v Gusterheimu u Pölsu ve Štýrsku. V Pölsu navštěvovala obecnou školu. Poté se se svými rodiči přestěhovala do schwarzenberského paláce ve Vídni, aby mohla navštěvovat gymnázium klášterní školy Sacre Coeur ve Vídni.

Vedle rodičů bydlela Alžběta ve Vídni i se svou tetou, kněžnou Eleonorou Schwarzenbergovou a strýcem, knížetem Josefem Schwarzenbergem, poslední hlavou rodiny.

Alžbětin otec dosáhl po roce 1945 restituce majetku knížete Adolfa Schwarzenberga, který mu zabavilo gestapo v Německu a v Rakousku v roce 1940. Spravoval ho jako generální zmocněnec svého bratrance a adoptivního otce. On sám byl vlastníkem zámku Gusterheim, který zdědil v roce 1946 po svém otci Felixovi. V roce 1950 Adolf zemřel a Jindřich se stal jeho univerzálním dědicem. Pracně se mu podařilo obnovit bombardováním částečně zničený palác ve Vídni, zatímco jeho žena se věnovala péči o rozlehlý park.

V létě 1965, když zemřel její otec Jindřich, složila Alžběta maturitu a zahájila studium dějin umění a archeologie ve Freiburgu im Breisgau. Její otec ji zde ještě přihlásil na katolickou kolej. Alžběta pokračovala ve studiu na univerzitě v Bonnu a v Mnichově.

31. května 1970 se Alžběta v Gusterheimu provdala za Rüdigera von Pezolda a poté se s ním přestěhovala do Mnichova, kde působil jako advokát. V roce 1971 se jim narodila dcera Anna. Po té během dalších dvanácti let následovala ještě další dcera Juliane a pět synů – Jindřich, Georg Philipp, Felix, Johann a Adam.

Po dokončení renovace zámku Gusterheim se do něj rodina přestěhovala a věnovala se správě zemědělského a lesního hospodářství zděděného po Alžbětině otci. Hospodářství restrukturalizovali – velký důraz kladli na přirozené pěstování lesa a snížení stavu spárkaté zvěře. Alžběta v průběhu let zalesnila 500 hektarů půdy převážně vysoko v horách, aby tak ochránila krajinu proti lavinám. Zde rovněž investovala přibližně 4 miliony eur do sanace vodních toků. Alžběta Pezoldová rovněž založila rybí přechody a obnovila vyschlá řečiště tak, aby byla opět vhodná pro život ryb.

80. léta byla charakteristická bojem proti emisím ze dvou zestátněných průmyslových podniků, které ohrožovaly lesy i zdraví lidí. Po mnohaletých soudních sporech a jednáních s úřady se Alžbětě společně s manželem a sousedy podařilo dosáhnout zavření nedaleké tepelné elektrárny ÖDK Zeltweg a zřízení nové továrny na celulózu v Pölsu, která odpovídala technickým a bezpečnostním standardům.

V letech 1975 až 1995 byl Rüdiger von Pezold předsedou představenstva a generálním ředitelem vévodských nadací v Coburgu. Kromě správy rozsáhlých lesů zde bylo jeho hlavním úkolem věnovat se péči o sbírky nábytku, umění a mincí a také rekonstrukci zámku a vévodského mauzolea v Coburgu a zámku Greinburg v Horním Rakousku. Cílem bylo zpřístupnit je veřejnosti. Zde byla Alžběta se svými rozsáhlými odbornými vědomostmi manželovi velkou oporou. Zúročila studium umění i zkušenosti při vedení rekonstrukce svého patronátního kostela sv. Jakuba ve Frauenburgu ve Štýrsku, kterého se osobně chopila.

V roce 1979 dala Alžběta svůj dům v Unzmarktu k dispozici profesoru Franzi Schwarzenbergovi-Orlikovi a jeho manželce Amelii, když přišli po jeho odchodu do penze z USA do Rakouska. Alžběta byla poté Amelií Schwarzenbergovou – Orlik adoptována.

Důležitá kapitola v životě Alžběty začala v roce 1988, když společně se svým mužem získala lesní hospodářství v Zimbabwe. Kromě správy podniku vybudovali nové přehrady o objemu 28 milionů kubických metrů vody a k nim zavlažovací zařízení. Manželský pár na své africké farmě rozvinul také lékařskou péči o obyvatele a umožnil jim vzdělání. V 90. letech Pezoldovi zřídili polytechnickou střední školu. Veškeré vybavení velkoryse poskytla Spolková republika Německo. Vinou politického vývoje v zemi se však školu nikdy nepodařilo otevřít. V souvislosti s pozemkovou reformou zabral místo stát a školu zboural.

V roce 1998 předal manželský pár správu svého Arfického hospodářství svému 27letému synu Jindřichovi, aby na něj včas přenesl odpovědnost za správu velkého zemědělského a lesního hospodářství. Bylo tak také možné získat více času na mimořádně komplexní a časově náročnou agendu spojenou s nečekaně vzniklým závazkem restituce rodinného majetku Adolfa Schwarzenberga zabaveného v Československu. Poté, co její adoptivní bratr Karel Schwarzenberg nesplnil svůj slib dostát svým povinnostem ustanoveným v závěti jejího otce ohledně uplatnění restitučních nároků na tento majetek, se restituci majetku dodnes osobně věnuje pouze Alžběta. Jde o vlastnictví jejího dědečka Adolfa Schwarzenberga zabavené v roce 1940 gestapem a od roku 1945 protiprávně a protiústavně zadržované československým, respektive českým státem. Aby se mohla případu náležitě věnovat, získala Alžběta české občanství a přestěhovala se v roce 1993 do Prahy.

V prosinci 1994 zemřela v Gusterheimu v rodinném kruhu Alžbětina matka. V Amelii Schwarzenbergové pak zůstala dětem manželů Pezoldových jejich milující a milovaná česká babička.

V roce 2003 získala Alžběta dům v Praze na Smíchově, který s pomocí svého syna Georga Philippa zrekonstruovala. Od té doby dům se svým mužem obývá. Její syn Adam nyní s rodiči žije v Praze a pracuje zde pro společnost opravující památkově chráněné historické budovy.

Po letitých soudních řízeních rozhodl v roce 2007 Nejvyšší soudní dvůr ve Vídni, že Karel Schwarzenberg přišel o své dědictví po Jindřichu Schwarzenbergovi ve prospěch jeho dcery Alžběty, pokud nesplnil pověření ze závěti svého adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga k aktivnímu usilování o navrácení zabraného českého majetku Adolfa Schwarzenberga. Rozsudek rakouského Nejvyššího soudního dvora vrátil řízení zpět soudu první instance mj. za účelem objasnění této otázky.

V roce 2009 přišel další soudní úspěch Alžběty Pezoldové, když český Ústavní soud uznal, že je třeba rodině navrátit hrobku v Domaníně u Třeboně a ostatní nevyvlastněný majetek.

Alžběta je hrdá babička osmi vnoučat, která ji v Praze navštěvují a která ona také navštěvuje v Zimbabwe, Anglii a Rakousku.