Exil Adolfa Schwarzenberga a zabavení jeho majetku nacisty

V době, kdy Hitler v roce 1938 oslavoval své vítězství na vídeňském „Heldenplatz“, Adolf Schwarzenberg vyvěsil na svém paláci na kopci nad Prahou černou vlajku. Když nacisté zakázali Židům přístup do veřejných zahrad a parků, otevřel zahradu svého vídeňského paláce veřejnosti s nápisem „Židé vítáni“. Jako československý vlastenec odmítl spolu se svým bratrancem Jindřichem Schwarzenbergem z hlubocké linie (jehož později adoptoval) přijmout Hitlera v Krumlově.

Okupanti mu od samého počátku nedůvěřovali, Schwarzenbergovy protiněmecké a pročeské postoje byly zdůrazňovány v nejrůznějších nacistických zprávách.

Gestapo jej mělo v úmyslu zatknout hned na začátku války, avšak na poslední chvíli se mu podařilo uprchnout do Itálie. V roce 1940 informoval ředitel České eskomptní banky (Böhmische Escomptebank) ve své zprávě gestapo, že se setkal se Schwarzenbergem ve vlaku ve Švýcarsku a že mu Schwarzenberg řekl, že odešel do exilu, protože může žít pouze ve svobodné zemi, a nevrátí se zpět, dokud nacistický režim nepadne. Poté byl dne 17. srpna 1940 veškerý majetek Adolfa Schwarzenberga gestapem zabaven. Když se Adolfův adoptivní syn a zplnomocněnec Jindřich pokusil proti konfiskaci intervenovat, byl mu odmítnut návrat do Říše a do Čech. Na příkaz samotného Himmlera gestapo Jindřicha Schwarzenberga zatklo a poslalo ho do koncentračního tábora Buchenwald. Byl propuštěn v roce 1944 za pomoci komunistické odbojové skupiny a zbytek války strávil na nucených pracích, aktivně se však podílel na odboji.

Adolf Schwarzenberg žil po dobu války se svou manželkou Hildou (rozenou Luxembourg) v Americe, kde se účastnil práce v Carnegieho mírové nadaci – Carnegie Endowment for Peace.